Westernová sedla pro rekreaci i sport

Výuka jízdy na koni spočívá ve třech základních krocích. Jezdec začátečník se nejprve seznamuje s teorií a vzápětí se posadí na hřbet, aby praktikoval základní dovednosti. Zpočátku je kůň voděn v kruhu na lonžovém popruhu a pod dozorem cvičitele si přivyká na rytmus chůze. Základem jsou nohy posazené v třmenech tak, aby lýtka svírala hrudní koš a tzv. pobízela zvíře vpřed. Poloha nohou se vyznačuje opěrou špičky chodidla ve třmenu a zároveň paty směřující dolů, řada začátečníků se domnívá, že jsou zvířata ovládána pohybem rukou, ale největší práci jezdec provádí nohama a zaměstná především vnitřní stehenní svaly.

westernové sedlo

Někdy se výuka může koncipovat i v jízdě bez sedla, neboť právě souhra rytmu pohybu je podstatná. Například westernová sedla mohou svou robustností vyvolat dojem, že se v nich pohodlně sedí, a že se pouze člověk vozí, ovšem základ pobízení lýtky, pata směrem dolů ve třmenech a pevný stisk nohama jsou základním prvkem, bez něhož se žádný jezdec neobejde.

Druhy sedel

Ta se dělí do dvou základních typů – na anglická a westernová. Vzájemně se od sebe liší již na první pohled, i když jejich základní funkce jsou shodné. Anglická jsou konstruována s ohledem na sportovní charakter jízdy, mají sice menší dosedovou plochu, ale jsou dobře vypolstrovaná. U westernových se klade důraz na pohodlí, jsou širší a lépe se na nich rozloží těžiště. Zároveň jsou tu i širší třmeny, této přednosti se využívá spolu se speciální obuví k tomu, aby se při případném pádu noha ve třmenu nezasekla. Jistě vám neuniklo, že měli na divokém západě jezdci na nohou boty s vyšším podpatkem, které se do třmenu nemohou zaklesnout, což by při pádu z koně mohlo způsobit vážný úraz.

sedlo

Sedla pro westernové ježdění se dále dělí na několik základních typů v závislosti na pracovní činnosti nebo sportovní soutěži. Nejčastěji se setkáte s modelem tzv. „all around“, což je univerzální typ pro běžné rekreační ježdění i pro soutěžní disciplíny. Speciální a velmi těžký a pohodlný výrobek pro práci v terénu se nazývá „cutting“, soutěžní modely jsou známé pod názvy „reining“ nebo „trail“.