Spolu s námi lidmi žije na světě i celá dlouhá řada zvířat. A některá jsou tu dokonce déle než my lidi sami. Jsou tady tvorové natolik různorodí, že z toho i oči přecházejí. Jsou tu zvířata domácí i divoce žijící, místní i exotická, malá i obrovská. A jak je my lidi vnímáme?

Některá zvířata máme my lidi rádi. Třeba i tak rádi, že si z nich děláme svoje domácí mazlíčky, když to jde. Sem patří třeba psi, kočky, morčata, akvarijní rybičky, kanárci v kleci a podobně. Když takové zvíře chceme, někde si ho koupíme nebo ho třeba i od někoho dostaneme a pak s ním sdílíme svůj domov. A je to pro nás třeba i lepší přítel než někdo z lidí.

Některá zvířata mají rádi ale jenom někteří lidi. Někdo si je oblíbí, ale někomu se třeba i hnusí. Někdy i bezdůvodně. A někdy nemají některá zvířata rádi třeba alergici, kterým vadí třeba chlupy ze srsti.

Některá zvířata u nás lidi taky chovají, ale už ne doma. Pro některá máme speciální objekty, kam je umísťujeme. Třeba kvůli jejich velikosti, zápachu a tak. Máme tak hovězí dobytek v kravínech, koně ve stájích, ovce v ovčínech, kapry v rybnících, exotická zvířata v zoologických zahradách. Tam je využíváme nebo se tam na ně chodíme dívat pro zábavu a poučení.

A ostatní zvířata žijí prostě divoce. Někdy jim pomáhají myslivci, někdy ochranáři nebo stát, ale jinak se jim nevěnujeme. Ať si žijí, jak se jim chce. Nanejvýš jim nějak zabráníme v pronikání tam, kde nám můžou škodit nebo vadit.

A tak tu spolu žijeme. Někdy se snášíme a někdy si nevědomě nebo i vědomě taky ubližujeme a škodíme. Někdy my lidi zvířatům a někdy zase ta zvířata lidem. A když se nad tím zamyslíme, pak jsme my lidi horší než zvířata. My totiž někdy ubližujeme zvířatům i schválně. Kdežto ona ne. Třeba krtek nechápe, proč by nám neměl ničit trávník a zahradu, a ptáci neví, proč by nám neměli kálet na auta nebo na nás, když je kolem tolik místa.