Často se setkáváme s tvrzením starších lidí typu: „Za našich mladých let… to se tohle nedělo.“
Ale také tvrzení mladých lidí: „Za starších časů, před x lety… to bylo všechno lepší.“
Přestože se to asi nezdá, jedná se o značně populární a rozšířené názory. Týkají se různých věci, například chování dětí, rodinného života, lidskosti. Jsou však založené na pravdě?
Tvrdá realita
Pokud se ale podíváme více kriticky, překonáme nostalgii a přečteme si nějaké historické prameny z té doby, situace přestane být tak růžová. Podívejme se na věc kriticky. Vážně se tenkrát děti nešikanovaly? Vážně tenkrát nebyla nespokojená manželství? Vážně na sebe lidé bývali hodnější?
Zamysleme se pořádně a najděme mezi těmi hezkými zkušenostmi i nějaké negativní, dá to trochu práce, ale po chvíli se najdou. Ve vzpomínkách i knihách z té doby najdeme historky o klucích, kteří zbili svého spolužáka, ukradli mu svačinu a utahovali si z učitelů za jeho zády. Najdeme tam i informace o domácím násilí a smutné příhody o tom, kde jeden druhého okradl, pomluvil, či nějak zneužil jeho dobroty.
Čím to?
Může za to převážně nostalgie. Pokud právě teď zažíváme těžké časy, máme tendence obracet se do minulosti a hledat v ní to pozitivní, zatímco na negativní snadno zapomínáme. Nejedná se nutně o negativní věc, může nám nabídnout komfort v čase nouze, pomoci nám ujasnit si o co vlastně chceme v budoucnu usilovat, nebo nám může nabídnout odpověď na nějaké životní otázky, se kterými se právě potýkáme. Svět by byl o mnoho krutější, kdybychom si lépe pamatovali negativní zkušenosti na úkor těch pozitivních.
Závěr
Nenechme se ale nostalgií řídit. Pokud se rozhodujeme podle nostalgických vzpomínek, můžeme nějaký výsledek vyhodnotit jako pozitivní který se v minulosti vyplatil a zapomeneme na nepřiměřené úsilí, které nás to stálo. Můžeme se nechat snadno zmanipulovat politikem, který nám naslibuje že vše bude „lepší jako za starých časů“. Za starých časů byli lidé přeci jen stále lidé, byli zde ti dobří i ti špatní. Je bezpochyby dobré se snažit o tu zidealizovanou minulost, ve kterou máme tendenci věřit. Snažme se ale kriticky. A hlavně – radujme se z přítomnosti.